Ventilky logo

ventilky banner1
Čeština (Česká republika)English (United Kingdom)


Cori d'Europa 2013

b_300_300_16777215_0___images_galerie_italie_2013_DSC_0084.jpgProdloužený víkend od jedenáctého do patnáctého září jsme strávili na severu slunné Itálie, konkrétně v provincii Friuli – Venezia Giulia, kam nás pozval jeden z místních sborů Gruppo Polifonico „Claudio Monteverdi“ z městečka Ruda (Udine), jejímž sbormistrem je Matjaž Šček ze Slovinska, kde jsme vystoupili jako host festivalu Cori d'Europa 2013Odjezd byl ve středu přesně v devět hodin večer od našeho centrálního svatostánku v Jirkově, tedy od základní umělecké školy. Cestou jsme posbírali zbylé členy hudební posádky a vyrazili směr Itálie.

Díky nekonečné zásobě hudebních témat, rozeznělým kytarám a obstojné zásobě lahodného moku nám cesta ubíhala nadmíru rychle a rozhodně jsme se nenudili. Po příjezdu na plánované místo určení, tedy do letoviska Grado, vedly naše první kroky jak jinak než k písčitým břehům Jaderského moře. A ač se to zdá neskutečné, chvíli nám trvalo, než jsme ho – díky právě probíhajícímu odlivu – konečně našli. Nakonec bylo i několik odvážlivců, kteří odhodili své svršky a statečně se vydali vstříc vlnám. Nutno dodat, že teplota vody k úsměvu rozhodně nesváděla.

Hledání Jaderského mořeNavzdory teplotě vody někteří odhodili svršky…Táboření na parkovišti

Během dlouhého teplého slunečného odpoledne jsme se postupně utábořili na parkovišti u dočasného domova na kolech, tedy autobusu, a jako správná muzikantská grupa si i s kytarami zanotovali několik pořádných vypalovaček. Každý, kdo nás míjel, ať již chodec či cyklista, se po nás s úsměvem otáčel a někteří se dokonce zastavili a se zájmem nám naslouchali.

Čtvrteční večer probíhal ve znamení seznamování. Po úvodním uvítacím proslovu starostky města Ruda, našem hudebním uvedení se a první společné zvukové zkoušce v místním kostele následovala velmi družná a bujará tříchodová večeře se sborem Monteverdi v jedné útulné místní restauraci.

Následující dva dny se nesly ve znamení poznávání regionálních pamětihodností

Během pátečního dopoledne jsme prošli ta nejzajímavější místa města Aquileia, v němž jsme byli ubytovaní. Aquileia je významná díky svému historickému významu. Začali jsme na náměstí Piazza Patriarcato, odkud jsme zamířili na prohlídku baziliky zajímavé svou nádhernou mozaikovou podlahou či původní starověkou kryptou. Když jsme si zde chtěli něco zazpívat, byli jsme však odsunuti do zastrčeného koutku chrámu, prý kvůli přísnému správci kostela. I tak jsme ale sklidili potlesk dalších návštěvníků a dokonce i prosby o přídavek. Poté nás náš průvodce zavedl přes svatou cestu lemovanou románskými ruinami k Foro Romano, kde původně probíhal veškerý kulturní život, dále kolem starověkých vykopávek k památníku Mausoleum id Aquileia a svůj výklad zakončil na původním starořímském hřbitově, odkud jsme mílovými kroky spěchali na vytoužený oběd – pravou italskou pizzu.

Odpoledne jsme naskákali do autobusu, který nás odvezl do města Grado, kde se v bazilice di Sant' Eufemia uskutečnil první koncert. Sbor Monteverdi se představil v celé své kráse více než třiceti mužských hlasů a byla to jedním slovem nádhera. Avšak ani my jsme se zahanbit nenechali a podali skvělý výkon, kterému odpovídal i mohutný aplaus „ve švech praskajícího“ kostela.

Po jedenácté hodině došlo na další společnou večeři, tentokráte jsme měli možnost ochutnat mořské plody. Předtím jsme ale ještě obdarovali všechny členu sboru Monteverdi svým zpěvem a pak pochopitelně drobnými dárečky, mezi nimiž pochopitelně nechybělo české pivo.

Ne nadarmo se říká, že třetí den bývá kritický, sobota byla totiž opravdu nejnáročnější. Hned ráno, po velmi krátkém odpočinku, jsme se vydali na dlouhou cestu do města Cividale del Friuli, které je zcela oprávněné na seznamu světových památek UNESCO. Kromě dechberoucího výhledu na koryto dokonale průzračné řeky protékající mezi skalisky jsme nahlédli i do historie. Navštívili jsme místní katedrálu, prošli se přes ďáblův most, k němuž se váže neobyčejně vtipná pověst, prohlédli jsme si také klášter Monastero Santa Maria in Valle a dokonce jsme v jedné zapadlé uličce objevili prvního prapředka dnešních babyboxů. Cestou na oběd jsme se ještě zastavili u památníku míru Medea Ara Pacis Mundi, jehož zajímavostí je například to, že sem byla přivezena půda z míst, kde v Itálii probíhaly válečné boje. A co by to bylo za návštěvu Itálie, kdybychom odolali návštěvě jednoho místního soukromého vinařství s odbornou degustací, která některé z nás obdařila nesmírně veselou, řekněme až šťastnou náladou… ono se také nebylo moc čemu divit, když posnídáte pouze malou kávu a jeden marmeládový croissant. V restauraci, kde byl pro nás přichystaný oběd, probíhaly shodou okolností křtiny. A co bychom to byli za sbor, kdybychom malému děvčátku nepopřáli štěstí do života zpěvem … Kristina Babková si od šťastných rodičů vyzpívala svým sólem i malý sladký dáreček.

DSC 0834Prapředek dnešních babyboxůdruhý společný koncert v kostele Duomo dogale SS. Redentore na Piazza Grande

A kdo by nyní čekal odpočinek, ten se plete. Pro veliký úspěch jsme si vykoledovali další na rychlo domluvenou prohlídku s průvodcem po městě Palmanova, původní vojenské pevnosti, která je výjimečná svým tvarem devíticípé hvězdy. A právě zde, v kostele Duomo dogale SS. Redentore na Piazza Grande, se uskutečnil druhý společný koncert a i tentokrát byl úspěch ohromný. Společnou skladbu Graduale – Locus Iste Antona Bruckera si tu oddirigoval nejen sbormistr Matjaž Šček ale i náš Luboš Hána.

Třetí a poslední společná večeře byla naprosto skvělá. Děkovalo se, zpívalo se, jedlo se i popíjelo a každý z nás dostal na památku krásný ručně malovaný zvoneček. Zábava pak pokračovala na hostelu až do ranních hodin, zpívalo se, pilo… i tančilo.

A byla tu neděle. Balení, loučení, poslední snídaňový croissant a káva, poslední šance koupit si domů pravý italský parmazán nebo alespoň svačinu. Poslední ohlédnutí, a pak směle vstříc čtrnáctihodinové cestě domů, kterou nám z větší části zpříjemnil alespoň úchvatný výhled na monumentální, místy zasněžené, alpské vrcholky…

Mnohokráte děkujeme všem, kteří nám tento nezapomenutelný zážitek umožnili!

Více fotek najdete v galerii.

Přečtěte si také článek od paní ředitelky.

Komentáře   

 
+2 # Zdenda L. 2013-11-08 15:32
Moc pěkný, člověka to hned inspiruje k nějakému podobnému podniku! :-)
Odpovědět | Odpovědět citací | Citovat