O víkendu 25.–27. května 2012 jsme se zúčastnili 3. evropského sborového festivalu sakrální hudby Canta Sacra – 3rd European Choir Festival of Sacred A Cappella Music v dolnosaském padesátitisícovém městě Wolfenbüttel (pro zeměpisné neznalce je to cca 80 km jihovýchodně od Hannoveru).

Byli jsme osloveni panem Stefanem Trhalem, zástupcem jedné německé umělecké agentury. Jeho úkolem bylo najít pro Canta Sacra, stejně jako v předchozích ročnících, tři evropské sbory, které se již úspěšně zúčastnily nějaké mezinárodní soutěže. Tyto pak vystoupí jako hlavní hosté festivalu.

A tak jsme s radostí přijali. Přestože nejsme zrovna čistě sakrální sbor, což je o nás vcelku známo, zhostili jsme se tohoto velkého čestného úkolu se správným zápalem. Pečlivě jsme nazkoušeli nejen vlastní náročný sakrální repertoár, který jsme hrdinně, i když trochu s ostychem, zazpívali během sobotního galakoncertu hostujících evropských sborů v kostele Beatae Mariae Virginis, ale také dvě „povinné" společné skladby – „Psalm 150" od belgicko-francouzského komponisty a varhaníka Césara Francka (1822–1890) a „Jauchzet dem Herrn alle Welt (Psalm 100)" od jednoho z nejvýznamnějších německých romantických hudebních skladatelů Felixe Mendelssohna Bartholdyho. Tyto skladby zazněly v průběhu nedělní Svatodušní mše pod taktovkou hudebního ředitele kostela Clause Eduarda Heckera.

Společně s námi se tohoto festivalu zúčastnily komorní smíšené sbory „Klangscala" ze Salzburgu v Rakousku a „Molto Cantabile" z Luzernu ve Švýcarsku. Oba za sebou mají velké úspěchy v mezinárodních soutěžích. Molto Cantabile představuje již třetí věkovou úroveň tohoto sboru, tzn. že většina jeho členů prošla jeho dětskou a mládežnickou formou, a Klangscala je sbor složený z učitelů a bývalých i současných studentů Musikum Salzburg.

Hned první večer jsme se, dle pokynů našeho sbormistra Luboše, začali družit s dalšími hostujícími sbory. Jeho slova byla totiž jasná: „Buďte friendly!" A tak jsme byli. Oblékli jsme si zcela nová sborová trička, která zde, v České republice, ještě nikdo z veřejnosti neviděl, vzali jsme do rukou kytary, otevřeli nějakou tu lahvinku vína a přilákali první odvážlivce z neznámých sborů, k nimž se postupem času připojili i další, méně odvážní. A protože se přátelíme rádi a snídaně byla až od sedmi, spát se šlo dosti pozdě.

Sobota již byla ve znamení veřejných zkoušek na různých místech města, poznávání starobylého Wolfenbüttelu, nakupování dárků rodinným příslušníkům a hlavně dlouho očekávaného koncertu. Abychom to večer neměli až tak snadné, někteří z nás se rozhodli i pro poznání města z výšky. A tak jsme společně s odborným doprovodem kostelníka místního protestantského chrámu Hauptkirche Beatae Mariae Virginis, kde se odehrávaly oba důležité koncerty, zdolali o mnoho více než 200 schodů (u tohoto čísla nás jejich počítání přestalo bavit), několik dlouhých a strmých žebříků. A přestože jsme byli několikrát varováni, že je to opravdu nebezpečný výstup, zvládli jsme ho bez úhony.

Večerní koncert pak ukázal, mezi jakou sborově vynikající společnost jsme byli vybráni. Publikum jsme pak zaujali nejen svým obtížným a zajímavým repertoárem, ale zejména naším novým a neobvyklým sborovým úborem určeným pro akce podobného ražení. Během slavnostní večeře začaly sbory spontánně předvádět perly svého repertoáru. Pak jsme se chopili „slova" i my. Luboš usedl za klavír a Ventilky konečně ukázaly, co je baví nejvíce a v čem jsou „nepřekonatelné". Díky mezinárodně známým písním se rozjela ta pravá „áftrpárty" a celá přítomná společnost se stmelila dohromady.

Neděle se nesla ve znamení Svatodušních svátků. A zde je nutno moc poděkovat organizátorům celého festivalu, kteří jen kvůli nám zajistili, že mše, jejíž součástí byly i společné skladby, byla sloužena nejen v německém, nýbrž i v anglickém jazyce. Po mši jsme se se všemi srdečně rozloučili jak jinak než zpěvem, ale také tancem, udělali pár nezbytných společných fotografií a vyrazili vstříc domovu.

Shrnutí je tedy jasné – vyjeli jsme, představili se, snad zaujali publikum i hostující sbory, získali spoustu důležitých kontaktů ale také cenných zkušeností, z nichž budeme moci čerpat při organizaci našeho Jirkovského Písňovaru … a navíc jsme si to neskutečně užili!

Celou fotogalerii najdete na Facebooku.