29. listopad 2015 byl první ze čtyř adventních nedělí. Lidé doma rozsvěceli na adventních věncích první svíčku – svíci proroků, přestavující očekávání a naději, a v mnoha městech se rozsvěcely vánoční stromy. Po sněhu nebylo v tento den sice ani stopy, zato deště a silného mrazivého větru bylo více než bychom si přáli. Každý rozumný člověk by za takového nečasu zůstal raději doma. To ovšem neplatilo pro umělce, muzikanty, zpěváky či herce. Ti totiž v tuto roční dobu naopak vyrážejí do ulic, aby potěšili svět svým umem a připomněli všem zázrak, který se před dávnou dobou udál kdesi v Izraeli ve městě Betlémě. A protože my rozhodně zpěváci a muzikanti jsme, a co si budeme povídat, občas se vynoří i ten talent herecký, zapojili jsme se do této krásné tradice hned třikrát. A nebyli jsme na to sami.

Náš první letošní adventní koncert probíhal na částečně krytém podiu přímo v centru města Chomutova. Nevlídné počasí zahnalo sice většinu návštěvníků do sucha, pár statečných se ovšem našlo. Rozevřeli deštníky, natáhli kapuce, posilnili se horkým čajem či sladce vonícím svařeným vínem a pak s neskrývaným zájmem naslouchali první i druhé části našeho hudebního bloku, který byl proložen tematickým vystoupením mosteckých divadelníků.

Rovněž druhý koncert se konal venku, v centru nedalekých Spořic. Počasí se mezitím trochu umoudřilo, a tak nám sice stále byla zima, ale deštníky jsme tentokrát nepotřebovali. Zato denního světla výrazně ubylo. Než jsme dorazili na místo, kde na nás již netrpělivě čekal Pavel Houfek, který se letos statečně ujal nevděčné role mistra zvukaře, byla již naprostá tma. Světla v dáli stojícího pojízdného stánku, několika pouličních lamp podél silnice a pár rozsvícených oken okolních domů do středu zatravněného obecního parčíku vůbec nedosáhla. Díky blikajícímu reflektoru, který co pár sekund měnil barvu světelného kuželu mířícího do míst, kde jsme stáli, jsme sice vidět byli, ale desky s pro mnohé téměř životně důležitými texty jsme ale mohli klidně zahodit. Pokud jde o návštěvnost, i když jsme je téměř neviděli, soudě dle potlesku bylo ve Spořicích mnohem více těch, kteří se přišli nechat vánočně naladit. Koledy, které si s námi v závěru všichni zazpívali, svědčili o tom, že se nám podařilo i zde zasadit semínko vánočního očekávání a naděje.

Zakončení celého dne bylo už jen třešinkou na dortu. Celí promrzlí jsme zamířili do rekreačního centra Hřebíkárna na kraji Chomutova. Tam už na nás čekal nejen horký čaj a menší občerstvení, ale také naše malé Světlušky. Než Pavel Houfek připravil potřebné ozvučení a než se zaplnila i ta poslední volná místa v prostorách restaurace, měli jsme dost času, abychom rozmrzli či ochutnali dobroty, které tu pro nás byly nachystány. Úderem sedmé hodiny se již prostorem nesly kouzelné dětské hlásky. Svou troškou se zapojili i někteří rodiče, a tak jsme si, kromě Lubošova klávesového doprovodu, mohli vychutnat také doprovod kytary či příčné flétny. V závěru svého vystoupení dostaly Světlušky symbolické dárečky v podobě svítících visacích náušniček a čelenek. Večer ovšem nekončil, na řadě jsme byli ještě my a společný blok nejznámějších koled, které si s námi a Světluškami zazpívalo i publikum.

Domů se nám odjíždělo s příjemným pocitem, že jsme svůj úkol potěšit a předat trochu toho kouzla blížících se Vánoc rozhodně splnili!